HPV infekce kůže
Benigní produktivní změny na kůži asi 10% infikovaných osob jsou veruky (bradavice), na sliznicích papilomy. Přenášejí se přímým kontaktem nebo kontaminovanými porézními předměty. Anatomická léze na kůži či sliznici je patrná někdy již po několika týdnech, někdy až za rok i delší dobu
Verruca vulgaris
Verruca vulgaris (angl. common warts) se projevuje hyperkeratotickými papulonoduly na rukou, pažích a končetinách, kdekoli na neochlupené kůži, léze přisedlé až stopkaté, běžné v dětství (nevyzrálá buněčná imunitní odezva), u řezníků, prodavačů drůbeže a ryb. Zvláštní profesionální vnímavost („butcher's warts" – HPV2 aHPV7) nebyla ještě zcela vysvětlena. 10× větší je i prevalence u dětí i dospělých satopií a u dospělých simunosupresí. Viry, které způsobují vznik veruk (HPV 1, 2, 4, 7, 27, 57, 60, 65), mají afinitu ke keratinizované epidermis a nejsou příčinou vzniku genitálních kondylomů. Výjimkou jsou orální i genitální léze z autoinokulace (HPV 2 ij iné).
U malých dětí je obvyklé spontánní zhojení, v polovině případů do dvou let. Problémem mohou být veruky periunguální, vyžadující individuální volbu léčby. Pozoruhodné tloušťky mohou dosahovat veruky planto-palmární (HPV 1, HPV 2): mohou mít cystickou složku a vzácně typ mozaiky.
Verruca plana
Verruca plana (HPV 3, 10 a někdy 2) jsou drobné měkké papuly průměru 1–4mm, vystupující méně než 1 mm nad nivó okolí, tvarů rozeklaných pohoří a údolí, sporuchami pigmentace (bělavé a bledě hnědavé), na krku, tvářích, končetinách, u adolescentů bolestivé. Jsou kosmetickým problémem na nekryté kůži. Převážně provázejí imunologický deficit.
Epidermodysplasia verruciformis
Epidermodysplasia verruciformis může být z 10% důsledkem příbuzenského zplození, na podkladě autozomální recesivní dědičnosti, většinou však provází imunosupresi. Celoživotní chronická infekce kůže viry HPV, podobná seboroické dermatitis, se projevuje od dětství nebo dospívání v podobě plochých a rudohnědých exofytických papilomů na trupu, končetinách, tvářích i ušních lalůčcích. Vlivem UV záření se zvolna transformují ve 40 až 60 letech věku. Realizovaný verukózní karcinom má slabou tendenci k metastazování, nepostihuje lymfatické cévy ani uzliny. Kožní změny EV nejsou kontaktně přenosné na zdravého člověka. Zatím bylo popsáno jen 195 onemocnění z východní Evropy a Latinské Ameriky.