Můj boj s rakovinou
Rozhovor s MUDr. Vladimírem Mulačem, členem HPV College.
Jako gynekolog pracuje již od roku 1971, během své praxe se setkal s mnoha pacientkami, kterým musel sdělit zdrcující zprávu: Máte rakovinu děložního čípku! Onemocnění způsobené lidským papilomavirem nakonec dohnalo i jeho. Před šesti lety byl u MUDr. Vladimíra Mulače (71) zjištěn rakovinný nádor na krku, kterou právě tento virus způsobuje. Boj se zákeřnou nemocí nakonec vyhrál a dnes se snaží, aby toto vážné onemocnění bylo jednou vymýceno.
Dlouhá léta pracoval jako zástupce primáře na gynekologicko-porodnickém oddělení v Berouně a v roce 1993 si ve městě otevřel soukromou gynekologickou praxi, kterou provozuje dodnes. Myšlenku, že onemocní rakovinou, podobně jako některé z jeho pacientek, si vlastně nepřipouštěl. „Je pravdou, že povolání gynekologa je v tomto ohledu rizikové. Lidský papilomavirus , který způsobuje rakovinu děložního čípku a některé rakovinné nádory hlavy a krku, je infekční. Když přihlédnu k tomu, že ročně udělám zhruba 2500 cytologických stěrů svým pacientkám, ze kterých u 1 – 2 % je prokázaná přetrvávající infekce HPV typu 16 a 18, které jsou nejrizikovější z hlediska možného vzniku rakoviny děložního hrdla, je jasné, jak u mě onemocnění vzniklo. Tomu se v podstatě vyhnout nedá, gynekolog se při své práci tomuto riziku zákonitě vystavuje při veškerých vyšetřeních," upřesňuje lékař.
Onemocnění se u něj projevilo před šesti lety a jeho příznaky nebyly nijak zvláštní. „V srpnu se mi udělala na krku uzlina, která je typická pro zánět mandlí. Divné bylo, že vůbec nebolela a nic jiného mi taky nebylo. Když ani po čtrnácti dnech nechtěla zmizet, zašel jsem za svým kolegou na ORL, který mě vyšetřil. I když nezjistil nic zvláštního, raději mě poslal do Motola na punkci (odběr vzorku tkáně – pozn. red.). Za 48 hodin jsem se dozvěděl, že mám rakovinu," vzpomíná Vladimír. Postupně se dozvěděl, že rakovinné bujení začalo uprostřed krční mandle a samotný nádor velký zhruba 1 mm měl tendence šířit se dál. Musel začít jednat..
Pomohla mu rodina
„I když nejsem žádný srab, zjištění, že mám rakovinu, se mnou pěkně zamávalo. Hlavou vám běží různé myšlenky, které se jen těžko popisují... Když ale odezněl prvotní šok, rozhodl jsem se řešit praktickou stránku věci, jak se z toho dostat. Svěřil jsem se plně do péče kolegů lékařů a nechal je, ať dělají vše, co uznají za vhodné, a nemluvil jim do léčby," shrnuje své tehdejší pocity. V tomto těžkém období byla pro Vladimíra největší podporou rodina, hlavně manželka a dva synové: „Pro rodinu byla zpráva o rakovině dost nepříjemné překvapení. Pak se ale oklepali a dodávali mi sílu." Operace proběhla za dva týdny od diagnózy. Vladimírovi odstranili nádor a také velkou část okolních tkání krku, aby se předešlo opětovnému růstu nádoru. Následné histologické vyšetření potvrdilo, že původcem byl HPV typu 18, kterým se nakazil při práci. „Po operaci následovala chemoterapie a tříměsíční léčba ozařováním, na kterou jsem do Motola dojížděl denně, kromě víkendů. Nebylo to lehké, ale teď jsem vyléčený a každý půl rok jezdím na kontroly. Vlastně už bych ani nemusel, protože standard je takový, že pokud pacient po odstranění rakovinného nádoru přežije 5 let, je zdravý. Ale říkám si, že na přemíru péče ještě nikdo neumřel," směje se Vladimír, který se dnes těší už ze tří vnoučat – jedenáctileté vnučky, devítiletého vnuka a nejmladšího, teprve před pár týdny narozeného vnoučka.
Zdroj: Aha online >>>