Co limituje cervikální screening

„Víme, že za úspěchy, které se přisuzují screeningu karcinomu děložního hrdla, stojí konvenční cytologické Pap stěry, které pozitivně ovlivnily incidenci i mortalitu," konstatoval ve vystoupení MUDr. Jiří Ondruš z AeskuLab Patologie, Ostrava. Screening byl původně vytvořen k redukci počtu úmrtí, nyní se snažíme předcháze vzniku maligního onemocnění záchytem prekanceróz. Zásadním problémem je však skutečnost, že se část žen screeningu neúčastní a ty s největším relativním rizikem k němu mají nejmenší přístup. Více než polovina pacientek s reailzovaným cervikálním karcinomem screeningem neprošla.

„V poslední době jsme v ČR zaznamenali zřetelný úspěch v tom, že došlo ke snížení mortality – v současnosti v důsledku maligního nádoru děložnjího hrdla umírá asi 300 nemocných ročně. Jen pro srovnání - v případě karcinomu prsu jsou to 2000, " zdůraznil přednášející .

V systému organizovaného screeningu je málo žen s karcinomem, ale mnoho příliš často vyšetřovaných, nadhodnocených a léčených. Pap testy, které na jedné straně ve své historii ve světě zachránily milióny životů, na straně druhé mají i své prohry, pokud byly poznamenány laxní praxí odběrů nebo práce v laboratořích. Infekce HPV se na rozvoji všech lidských malignit různých lokalizací podílí z 10–15 %, jsou daleko nejčastější z biologických příčin zhoubných nádorů. „Ovšem jen málo žen HPV pozitivních má aktuálně relevantní nemoc," upozornil přednášející. Další a zásadní nadějí pro pacientky představuje vakcinace, která by měla snížit nebo zcela eradikovat možnost infekce HPV. Nicméně očkovací látky nechrání ženy proti genotypům, jimž byly dříve exponovány, a rovněž je nutno si uvědomit, že nejde o vakcíny léčebné. Země, které přešly k primárnímu testování HPV, vycházejí z odlišných systémů zdravotnictví.

Záruka z negativního testu HPV rozhodně není univerzální.

Je třeba mít na zřeteli, že žádný screening nemůže poskytnout úplnou záruku a je nutno akceptovat nenulové riziko. Vždy totiž budou existovat ojedinělé případy agresivních nádorů mladistvých či vzácných karcinomů HPV negativních, léze hluboko uložené v děložním hrdle, k nimž odběr nedosáhne nebo jiné, nonepiteliální maligní tumory cervixu.

"Cytologie nadále není jediným výlučným testem primárního cervikálního screeningu a je možno zvážit implementaci testů HPV, (což provádíme již několik let) ve stanovených indikacích a intervalech: ale až po pilotním programu, budiž jím studie LIBUŠE, pokud dosvědčí efekt aplikací a ovšem s kalkulací nákladů. Ze svého osobního stanoviska a dlouhé praxe nemohu přijmout, aby byla cytologie nahrazena 5letými intervaly vyšetřování testů HPV. Osobně jsem tedy zastáncem co-testingu," konstatoval MUDr. Ondruš. Doplnil, že národní program screening karcinomu děložního hrdla, započatý v ČR od roku 2007, ať už jakékoli podobě, by měl být poskytován bezplatně nebo jen s minimálním poplatkem a v souladu s praxí vyspělých evropských zemí. Dodal také, že chování pacientek a rovněž gynekologů je těžké ovlivnit, proto lze očekávat poměrně dlouhé přechodné období k návrhu změn metodiky a intervalů vyhledávacích vyšetření.

K omezení nadměrné péče a intervencí jsou podle něj zapotřebí primární vakcinace dětí a dospívajících, screening s využitím testů HPV i cytologie, přístup k samoodběrům a větší podíl indikovaných testů HPV, limitovaná ošetření abnormalit a více studií z reálného světa. „Snížení incidence a mortality v důsledku karcinomu děložního hrdla jsou přímo úměrné intenzitě screeningu, tedy pokrytí populace dospělých žen," uzavřel MUDr. Ondruš.